Jdi na obsah Jdi na menu
 


                         Obrazek                                                                                                                                  Kryštofova dobrodružství

                   

                (díl - 1)

   holka  ze Severní ulice

 Otevřeli  se dveře,v nich stál malý tlustý človíček a do tmy opravárenské dílny zařval"Kryštofe jsi tady....jo co je,máš v kanceláři telefon...já...jo ty,volá ti nějaká ženská,ale jak může volat takovýmu troubovi to nechápu".Kryštov vylezl celý umazaný z pod traktoru,který už marně týden opravoval a šouravým krokem šel do hlavní budovy.Moc se mu nechtělo,protože už párkrát běžel přes celý družstvo jako idiot a úplně zbytečně,byl zkrátka dobrým terčem všem ostatním.Když dorazil před kancelář,zaklepal a ozvalo se"dále....dobrý ..den...já tu ...prej ..mám hovor,jo ...tady máš telefon".Podala mu ho asi třicetiletá účetní,který tu nikdo neřekl jinak jak Jaruš,byla to největší drbna z vesnice a zkoumavě si Kryštofa prohlížela.chvějící se rukou vzal telefon a řekl"haló  tady Kryštov...kdo volá...tady Tereza",v tom jako když do něj uhodí blesk,matně si začal vzpomínat jak ho asi před týdnem oslovila jistá dívka na diskotéce.Seděl v rohu jak bylo jeho zvykem a usrkával ze svýho druhého piva a pozoroval dění kolem,zvláštˇ zajímavý se mu zdálo,jak se všichni kroutí a snaží se jeden druhému dostat jazyk do pusy.Zkušenosti v tomto směru zatím neměl moc velký,ale nebyl zas nezkušený zajíc,protože už byl políbenej od jedný holky,která byla sice cikánka a mněla víc fousů jak on a taky větší sílu,ale ženská to přece jenom byla.No a když se rozmýšlel jestli má ochutnat rybízoví víno od ležícího somráka,ozvalo se,"co tu sedíš tak sám",zvednul oči zmožené alkoholem a uviděl docela hezkou dívku,což ho vyvedlo natolik z míry že začal sistematicky ničit všechny tácky na stole a jen tak prohodil"ále...přišel jsem se podívat jestli tady někdo neovládá líp než já tanec mrtvýho brouka".Kryštov byl hrozně překvapen že hned neutekla,zato se začala smát,"víš já jsem sběratelka telefoních čísel a jaký máš ty?",trochu váhal a pak řekl"my...telefon nemáme, hm....a co do práce",nedala se odbýt,"to neznám    a kde teda deláš?",už netrpělivě začala přešlapovat na místě."V  JZD  ORASICE a opravuju tam traktory,hm..a jak se jmenuješ ty traktore,Kryštov Volejník,hm... já jsem Tereza a možná jsi tě najdu v telefoním seznamu",tiše špitla a zmizela někam mezi šílený dav.Už jí ten večer neviděl a teď najednou zavolala po takový době."Ahoj Terezo  co se děje?.....nic co by se dělo,nemáš radost že jsem ti zavolala,  no mám,ale už jsem to ani nečekal,  víš právě jsem získala pronájem a nemám to s kým oslavit,nechceš dneska přijed?"Kryštov trochu nejistým hlasem zabručel,"když řekneš kam,tak dorazím,  musíš v 17h nastoupit do autobusu,který jede přes tu vaší díru a jet na konečnou,kousek tam od tud jsou paneláky,najdeš si Severní ulici blok 45/a,bydlím ve 3 patře a je tam vizitka na jméno Krejčí,tak zatím ahoj...." Prudce zavěsila a Kryštov stál jak opařenej,v ruce tisknul sluchátko a v duchu si říkal konečně to přijde,ta první opravdová láska.Odpotácel se na dílnu, kde hned všichni vyzvídali kdo to volal,Kryštov je odbyl že ho otravovala jedna zběratelka,čímž potvrdil přezdívku velkýho vola.

Konečně bylo po šichtě,rázným krokem spěchal k domovu a když podruhé poobědval,suše oznámil,"Nečekejte se mnou na večeři" a tiše se vypařil.Když nastupoval do autobusu byl pln očekávání dalších událostí.Jízda probýhala celkem v klidu,horší to bylo s nalezením adresy.Po hodině hledání mezí paneláky,celý zoufalý uprosil dva asi desetiletý chlapce,aby ho dovedli do Severní ulice,čímž způsobil řetězovou lavinu,takže než se dostal k správnému bloku,už ho doprovázelo  asi 30 dětí,kteří hlasitě požadovali odměnu.CHvilku  se s ním přetahovali o dveře,ale jeho paže zvyklé na tvrdou práci v družstvu vyhráli.Vyjel výtahem do třetího patra a zazvonil,prudce se otevřeli dveře a v nich stála dívka podobná té z diskotéky,ale teď mněla brýle,vlasy stažené gumičkou,na tváři plno pih a na sobě starý tepláky."je sestra doma",zeptal se pohotově Kryštov,"ale já žádnou sestru nemám",po tomto zdělení začal uvažovat,že by se tak změnila,alkohol i osvětlení udělal asi své,ale bylo mu jasný že teď už je to stejně jedno,domů už nic nejede."Tak tenhle vtip se mi moc nepoved co?",pronikavě se na něj zahleděla....."to teda ne!!!  ,pojď dál. Kryštov vešel dovnitř a ocitl se v malé kuchyňce,kam se kromě sporáku a kuchyňské linky a stolu s dvěma židlemi už nic nevešlo.K jeho velkému překvapení zjistil že  v bytě nejsou sami,protože obě židle zabrala její kamarádka,která jak se později dověděl,byla vzpěračka.

Pusa tohoto zázraku přírody se ani po dvou hodinách nezastavila a když viděl že se stále nemá k odchodu,začal se netrpělivě vrtět na koberci,kde seděl spolu s Terezou. Dokázal téměř nemožné,skutečně po půl hodině se pomalu zvedla a šla domů.Kryštov s Terezou seděli vedle sebe u stolu,trapné ticho přerušila tím že vytáhla albumy plné fotek a za další hodinu už znal celou její rodinu,i to že teď bydlí v podnájmu a chce se stát spolu s kamarádkou vzpěračka.Kryštov si pomyslel,jak ty můžeš bejt vzpěračka,když máš sotva padesál kilo,ale nic neříkal.Ze zamyšlení ho najednou probralo ticho,seděli tu vedle sebe a oba byli v rozpacích,"jestli chceš můžeš tady přespat v obýváku na gauči,nesmíš se na mě zlobit,ale já budu spát v ložnici,jsem v těhlech věcech dost staromódní,já jsem spíš romantička."Po této větě zavedla Kryštofa do pokoje,dala mu polibek a odešla do ložnice.On teď seděl na gauči,zíral na oprýskanou zeď a nemohl přijít na to kde udělal chybu,proč s ním nechce spát.V této poloze usnul.

 Probudil ho hrozný zvuk zvonku u dveří,prudce se otevřeli tveře z ložnice a Tereza vyběhla v teplákové soupravě ke dveřím."Už jdu Jitko",křikla ke dveřím a stačila jen prohodit"jdu teď běhat s kámoškou,kterou už znáš,abych byla ve formě,až půjdeš do práce jenom zabouchni dveře a odpoledne se zase zastav".Kryštov seděl celý vyjevený,bylo pět ráno,nechápal jak někdo může po ránu takhle blbnout.Začal hledat něco k snídani,otevřel ledničku a zjistil že je plná jablek,je to sice slabá náhrada pěti  chlebů na který byl zvyklý z domova,ale přece jenom ty unavený jablka ochutnal.Zabouchnul dveře a přidal se do proudů,které se vytvářeli z pracujících lidí,kteří směřovali jedním směrem a to k autobusovému nádraží.Po chvilce přijel atobus a Kryštov celou cestu cítil překyselenej žaludek.Když konečně dorazil do dílny ,hned ve dveřích začal  Tonda,to je zdejší parťák,křičet,"chlapi pojďte se honem podívat u Volejníků asi hořelo,kde máš svou dvoukilovou svačinu,no to se ještě nestalo."

Kryštov potichu zamumlal,"dneska si koupim svačinu v kantýně,držim dietu",sebral tašku na nářadí a šel bloumat halou,aby unikl posměvavým narážkám.Celý den chodil jako ve snu a když konečně skončila šichta,pospíchal domů .Už když odemkl dveře slyšel z kuchyně"Á ....milospán už je doma,kde jsi byl?..... trochu  sme oslavovali s kamarády,bylo už pozdě a tak  mě  tam nechali přespat,nejsem už malý dítě né....no někdy si myslím že jsi,tátu jsem vyhnala aby obvolal nemocnice,já tady trnu hrůzou že tě sebrali esembáci,nebo ležíš někde z proraženou hlavou a tobě to je úplně jedno,,že se o tebe rodiče  bojí".Kryštov  suše prohodil,"když vy ze všeho děláte kovbojku,dneska taky nebudu spát doma",prudce se otočil a než mohla cokoli říci zmizel z domu.Opět čekal na autobus s nadějí že dneska už to z Terezou klapne a trochu si užijou.  Tentokrát už nebloudil,šel rovnou do známeho bloku,kde ho ale čekalo nemilé překvapení,asi po pětiminutovém  zvonění už to chtěl vzdát,když v tom vcházel do domu starý důchodce,Kryštov  se tak dostal dovnitř.Stál u dveří a slyšel hlasy,zaťukal,chvilku bylo ticho,pak se náhle otevřeli dveře  a v nich stála její obtloustlá kamarádka.Kryštov chtěl  jít dál,ale její obrovská ruka ho zastavila,"kam se ženeš",křikla hrubým hlasem,"no..dovnitř...je Tereza doma?","je a právě se koupe a už tě nechce vidět".Kryštov stál jak zkoprnělý,"proč jako?".Otřela si zpocené čelo a suše mu zdělila,"víš ona dneska potkala dávnou lásku a zase se zamilovala."CHvilku na ni koukal a připadal si jako pitomec,protože mněl tašku plnou jídla na zítřejší svačinu.Už spíš ze zdvořilosti mu ještě řekla,"tak se někdy stav," a zavřela před ním dveře.Před panelákem mrsknul igelitku do koše a šel na zastávku,začalo pršet a foukat vítr,cestou domů v autobusu si v duchu přísahal,že to těm ženskejm jednou všechno vrátí i s úroky.                                                                  

                                                                 (díl-2)  

                                                chata    

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář